V den, kdy podle nového kalendáře slavíme svátek Narození našeho Pána Ježíše Krista (25.12.), připomínáme si zároveň podle starého kalendáře svátek velkého světce, kyperského biskupa Spyridona. Proto jsme zvolili právě tento den, abychom v Katedrálním chrámu sv. Cyrila a Metoděje po archijerejské liturgii uložili střevíc tohoto světce a vystavili k uctívání jeho ikonu. Obojí darovali do chrámu naši zbožní věřící – bratr Andrej a bratr Vladimír. Ještě koncem října se s požehnáním Jeho Vysokopřeosvícenosti Michala, arcibiskupa pražského a českých zemí, vybrali na řecký ostrov Korfu, kde je na cestě doprovázel duchovní otec Milan Bílý.

Dárcům srdečně děkujeme a vyprošujeme u Hospodina mnoho Božích milostí.

 

 

Po archijerejské liturgii vladyka Michal přečetl život sv. Spyridona:

Svatý Spyridon žil na přelomu 3. a 4. století po Kristu a byl i jedním ze 318 biskupů, kteří se účastnili prvního všeobecného sněmu roku 325 v Nikáji. Zažil tak dvě různé epochy. Tu první, v níž byla Kristova církev bezohledně pronásledována, i druhou, radostnější, kdy se křesťanství vydalo na svou vítěznou pouť světem. V době pronásledování byl krutě mučen, poslán na nucené práce a přišel o oko, po legalizaci křesťanství císařem Konstantinem se pak stal biskupem v kyperském Trimithonu (odtud jeho přídomek „Trimifuntský“) a jako obhájce pravé víry vystoupil i na Nikájském sněmu.

S tímto svatým biskupem jsou spojeny dva kusy oděvu, které představují i jeho ctnosti. První jsou střevíce, vlastně jakési trepky, které obouvají kněží na jeho nohy. Ano, skutečně, na nohy sv. Spyridona, neboť jeho ostatky ani po téměř 17 stoletích nepodléhají rozkladu. Můžete se o tom přesvědčit, pokud se vypravíte na řecký ostrov Korfu neboli Kerkýra, kam bylo tělo světce v 15. století převezeno.

Jeho rakev se otevírá vždy po bohoslužbě a věřící mohou ostatky svatého uctít. Občas ale víko, které se otevírá pomocí klíčů, nejde odemknout. To potom duchovní říkají: „Svatý Spyridon je asi pryč. Zase někomu pomáhá.“ Věří totiž, že Spyridon je patronem Korfu a chodí stále po ostrově a hledá, komu pomoci. Proto mu dvakrát ročně obouvají nové střevíce. A jaký div: ty staré jsou prošlapány, i když tělo světce stále spočívá ve stříbrné rakvi… Ale on to zas takový zázrak není – alespoň pro nás křesťany. Spyridon prostě dělá jen to, co dělal celý život: oddaně slouží svěřenému stádu. Už během své pozemské pouti se neúnavně staral o věřící a vykonal nespočet zázraků – dokázal ve jménu Páně přivolat déšť i křísit mrtvé. A to vše s velkou pokorou a skromností.

Druhou částí Spyridonova oděvu je pastýřská čapka, spletená z rákosu a trav. I tato čapka spočívá dosud v hrobě na jeho hlavě. A právě s ní je zobrazován i na všech ikonách.

Takovou čapku si za horkých dní pod jižním sluncem zhotovovali pastýři ovcí. A Spyridon byl právě takovým pastýřem. Ne, nejen pastýřem v přeneseném smyslu, on skutečně strávil velkou část života péčí o zvířata a prací v hospodářství. Nepocházel ze vznešené rodiny, nestudoval ani na světských školách. Tvrdě pracoval a stejně tvrdě se modlil ke Kristu a vedl svůj duchovní boj. Miloval lidi a pomáhal jim, kde mohl. A tak se prostý a neučený pastevec stal jedním z nejlepších pastýřů, který pásl stádo Kristovo. Pán mu v Duchu Svatém daroval větší moudrost než nejvzdělanějším filosofům tehdejšího světa. Ostatně proč by ne, když na počátku z prostých rybářů, Petra a jeho druhů, učinil rybáře lidí a apoštoly? Jak se zpívá v troparu Seslání Sv. Ducha: „Kriste Bože, jenž učinil jsi rybáře moudrými, seslav jim Ducha Svatého…“

Právě tak učinil náš Spasitel pastýře Spyridona pastýřem svých oveček. Ostatně není Spyridon i jedním ze zástupu pastýřů, kteří se přišli poklonit právě tuto noc nově narozenému Kristu, Bohu a člověku?

Podle pastýřské čapky poznáme Spyridona na ikonách mezi stovkami jiných biskupů – jako třeba na ikoně svatých otců prvního všeobecného sněmu. Právě tam se trimifuntský pastýř postavil na obranu svatého pravoslaví v polemice s ariány, kteří zpochybňovali Božství našeho Pána Ježíše Krista. Zpočátku jej pravověrní biskupové nechtěli ani nechat mluvit. Považovali ho za prosťáčka, zatímco proti němu stáli ariánští učenci, kteří prošli nejlepšími filosofickými školami starověkého světa. Ale on si stejně vymohl právo utkat se s ariány v diskusi, protože skládal svou důvěru v Boha. Neboť jak pravil náš Pán: „Nestarejte se předem, co byste řekli, ale co by vám v tu hodinu bylo dáno, to mluvte. Neboť to nejste vy, kdo mluví, ale Duch Svatý.“ (Mk 13, 11) A skutečně. Jeho prosté řeč, plná víry v Boží Trojici a v Bohočlověka Ježíše Krista, slova prýštící z mučednictví pro Pána i z lásky k lidem, přesvědčila část Areiových stoupenců více než všechny propracované teologické argumenty.

Na nikájském sněmu vykonal Sypridon i zázrak, který se často zobrazuje na jeho ikonách. Aby dokázal Boží trojjedinost, ukázal svým odpůrcům vypálenou cihlu. „Je to jediná cihla“, pravil „a přesto obsahuje tři prvky: zemi, vodu a oheň.“ Na dotvrzení jeho slov prý tehdy z cihly vyšlehl plamen a vytekla voda a Spyridonovi zůstala v dlani hrst hlíny.

Nechť je tedy svatý Spyridon příkladem nám všem křesťanům: biskupům, kněžím i prostým věřícím, učeným jako neučeným. Následujme jeho pokoru, jeho lásku k lidem, jeho důvěru v Boha i jeho věrnost apoštolské víře i Kristovu Evangeliu.

Svatý Spyridone, pastýři duší, pros dobrého Pastýře, aby spasil duše naše.

Jakub Jiří Jukl

 

Svatý Spyridon, biskup trimifuntský

12. prosince / 25. prosince

Tropar, hl. 1: Jako obhájce víry a divotvůrce projevil ses na prvním všeobecném sněmu, bohonosný náš otče Spyridone. Ty zesnulou povolal jsi z hrobu a z hadů učinil jsi zlato, a když jsi zpíval svaté modlitby, andělé sestoupili a sloužili s tebou, přesvatý. Sláva Tomu, který ti dal sílu, sláva Tomu, který ti dal věnec vítězný, sláva Tomu, jenž skrze tebe dal všem uzdravení.

Kondak, hl. 2: Láskou ke Kristu byl jsi raněn a mysl tvá povznesla se v záři Ducha, neboť skutečnou práci nalezl jsi ve zření Boha, otče Bohu milý. Ty stal ses oltářem Božím a vyprošuješ nám všem Boží osvícení.