Dnešní neděli Církev pojmenovala Neděle odpuštění. Den, kdy se křesťané usmiřují mezi sebou a odpouští jeden druhému vzájemné prohřešky. Je to povinnost každého, kdo chce vstoupit do období Velkého půstu. Bez smíru nemá samotný půst, modlitba ani skutky milosrdenství žádný význam. Hlavní vlastností křesťana je žít s ostatními v míru.

Dnešní Evangelium začíná slovy: „Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec; jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení.“ Mt 6,14–15.

 

Co znamená odpuštění?

Na jiném místě Kristus učí: „Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra. Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď. Jestliže neuposlechne ani je, oznam to církvi; jestliže však neuposlechne ani církev, ať je jako pohan nebo celník.“

Na jiném místě Evangelia Kristus učí, abychom odpustili svému bratru sedmasedmdesátkrát v jeden den, to znamená donekonečna. Ale předtím říká důležitou věc: „Odpouštět je okamžik, když za tebou přijde tvůj viník a prosí o odpuštění.“ To znamená, že odpuštění není možné bez oné prosby o odpuštění.

Pokání je vlastně změna myšlení a chování. Člověk, který prosí o odpuštění má vědět, o co prosí. Každý máme hříchy, kterými narušujeme vztah s Bohem a se svým bližním. A proto bychom měli prosit o odpuštění u Boha i u svého bližního. Jedině tak můžeme náš vztah vrátit k normálu. Pokud to neuděláme, nemáme šanci mít s nimi dobrý vztah. Nelze prosit o odpuštění u bližního za hříchy proti Bohu a ani u Boha nemůžeme prosit za odpuštění hříchů proti bližnímu.

Kristus rovnou říká: „Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar.“ Mt 5,23–24

Když chceme, aby nám Bůh odpustil naše hříchy, musíme se zachovat jako Bůh. Také odpustit svému bližnímu. V modlitbě „Otče náš“ prosíme Boha, aby nám odpustil, „protože i my odpouštíme našim hříšníkům”. Jinými slovy prosíme Boha, aby nám odpustil stejně tak, jak my odpouštíme. Aby se k nám zachoval tak, jak my se chováme k bližním.

 

Můžeme odpustit těm, kteří nás o to nežádají?

Kristus na Kříži prosil svého Otce, aby odpustil všem těm, kteří mu přinesli trápení a dokonce smrt. Řekl: „Odpusť jim, protože nevědí, co dělají.“ On jim odpustil i přesto, že ho neprosili o odpuštění. Říká Bohu Otci, že nevědí, co dělají, a tím bere jejich hříchy na sebe. V sobě jejich hříchy umrtvil a svou láskou k lidem vymazal.

Tak by se měl zachovat každý křesťan. Když člověk nerozumí, co činí proti nám, měli bychom zvítězit nad jeho hříchem sami v sobě a z lásky mu odpustit.

Jedině pokud má člověk pokoj a mír v sobě, muže je šířit na své blízké.

Pokojný člověk je šťastný, a proto hlídá, aby měl mír se všemi, jinak se narušuje jeho vnitřní pokoj a tím pádem i jeho stav. Apoštol Pavel v listu k Židům píše: „Usilujte o pokoj se všemi a o svátost, bez níž nikdo nespatří Pána“. Žid. 12,14

 

Jak se postit?

Dále slyšíme, že Evangelium vypráví, jak se máme postit: „A když se postíte, netvařte se utrápeně jako pokrytci; ti zanedbávají svůj vzhled, aby lidem ukazovali, že se postí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Když ty se postíš, potři svou hlavu olejem a tvář svou umyj, abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.” Mt 6,16–18.

Apoštol Pavel nás taky učí: „Ten, kdo jí všechno, nechť nezlehčuje toho, kdo nejí. A kdo nejí, nechť neodsuzuje toho, kdo jí.“ Řím. 15,3. Jinými slovy, neměli bychom soudit svého bližního podle toho, jak se postí. Každý by se měl postit podle svých sil. Ale důležité je, aby nepovažoval svou lenost za nedostatek sil.

Půst je k tomu, aby se člověk posilnil. Je to jako příprava k zápasu, utvrzení svých sil. Proto bychom si měli zvážit půst podle svých sil a možností. Kdo ví, že když nebude jíst maso, tak onemocní, ať ho jí. Ale ať si odepře něco jiného, například nebude kouřit, pít alkohol, nebude během půstu lhát, vysedávat hodiny před televizí nebo počítačem atd. Dají se vymyslet různé alternativy půstu a tím se polepšit.

Velký půst je duchovní jaro. Člověk pečuje o svou duši a připravuje ji k svátku Vzkříšení Kristova. A proto bychom se měli, víc než obvykle, zaměřit na svou duši. Vzít si nějaká předsevzetí, která nám pomohou k duchovnímu růstu. Například každodenně číst něco z Písma svatého, aspoň jednu kapitolu Evangelia nebo z Apoštola. Případně jednu kathismu z Žaltáře. Dělat to pravidelně, každý den až do Paschy.

Nezapomeňte, že k půstu patří i díla milosrdenství, a proto bychom si měli nastavit nějaká pravidla. Například během půstu bychom měli pomoci aspoň jednomu člověku v nouzi. To všechno jako půst, modlitby a dobré skutky jsou k tomu, aby se člověk co nejvíce přiblížil k Bohu.

Bůh nepočítá naše skutky, ale dívá se do nitra našich srdcí. Čím je naplněno. Jestli láskou nebo nenávistí, pokorou nebo pýchou, odsouzením nebo milosrdenstvím. Právě to, co naše srdce naplňuje, Bůh vidí. Zasahuje to mnohdy i do našeho svědomí.

Dále Evangelium pokračuje o našem bohatství. Největším bohatstvím je to, co je a bude pořád s námi. I na tomto pozemském světě se člověk cení, ne podle obsahu kapes, ale podle toho, čím je naplněno jeho srdce. Každý křesťan ví, že největší poklad má sbírat v nebi, protože tam je jeho věčná budoucnost. Co si během pozemského života nachystá, s tím bude hospodařit ve věčnosti. A proto nás Církev vyzývá sbírat si bohatství v nebi.

 

Dnes nás Církev vyzívá k odpuštění a k zamyšlení se nad sebou.

Dnešní Evangelium jakoby uzavírá téma, o kterém jsme dosud mluvili.

Několik neděl jsme se připravovali na Velký půst.

Vzpomeňme na neděli o celníku Zachejovi, kterého považovali za nejhoršího člověka ve městě. Další neděle, o celníku a farizeji, vypráví o nejhorším farníku, který se neuměl modlit. Následovala neděle o marnotratném synu, o nejhorším dítěti v rodině. Minulá neděle byla o Strašném soudu, o tom, jak bychom měli být milosrdní. Celé toto téma uzavírá dnešní neděle o odpuštění.

Těmito vzpomínkami nás Církev učí, že pokud jsi nejhorší člověk, jako Zacheus, máš teď příležitost během Velkého půstu na změnu.

Když jsi nejhorší farník, jako farizej, máš možnost naučit se modlitbě.

Jsi-li nejhorší dítě v rodině, jako marnotratný syn, během půstu se vrať k Bohu a naprav s Ním svůj vztah.

Možná nejsi milosrdný, ale uč se být takovým.

Chceš-li, aby k tobě Bůh projevil podobné milosrdenství, když máš s někým špatné vztahy, požádej o odpuštění a sám odpusť. Jedině tak se staneš podobným svému Tvůrci.

Amen.

 

o. Vasilij Čerepko