Ve jménu Otce i Syna i Svatého Ducha!

Milí bratři a sestry, dnes je poslední neděle Velkého postu a zároveň vstupujeme do Strastného týdne, kdy budeme prožívat poslední dny pozemského života našeho Spasitele.  Dnešní den vzpomínáme na událost z působení našeho Pána zde na zemi, a to na jeho vjezd do Jeruzaléma. Teď jsme o tom slyšeli vyprávění od evangelisty Jana:

Šest dní před Velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde bydlel Lazar, kterého vzkřísil z mrtvých. Připravili mu tam večeři; Marta při ní obsluhovala a Lazar byl jeden z těch, kteří byli s Ježíšem u stolu. Tu vzala Marie libru drahého oleje z pravého nardu, pomazala Ježíšovi nohy a otřela je svými vlasy. Dům se naplnil vůní té masti. 

Marie, sestra Lazara, to udělala, i když možná nechápala, co dělá. Jakoby prorocky, dopředu pomazala tělo Ježíše, čímž ho připravila k pohřbu. Vidíme, že v pátek, když Josef s Nikodémem pohřbívali Krista, neměli čas na tento rituál.

Jidáš Iškariotský, pokračuje evangelista Jan, jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit, řekl: „Proč nebyl ten olej prodán za tři sta denárů a peníze dány chudým?“ Když to Jidáš viděl, tak hned začal počítat, jakou cenu má to myro, hned začal jakoby nadávat, že je to marné rozhazování peněz. Že z prodeje toho cenného myra se dá získat hodně peněz a využít je k pomoci chudým.

Ale evangelista Jan rovnou říká: To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale že byl zloděj: měl na starosti pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo. 

Hodně lidí se chová stejně. Pod pokrývkou pomoci slabším realizují své vlastní zájmy a to tak, že kšeftují pro svůj zisk. Pomoc bližnímu je jenom záminka. Kristus pověřil Jidáše chránit sbírku z pedagogických důvodů. Chtěl ho svou důvěrou vyzvat k nápravě. Ale Jidáš to nepochopil a odpadnul navždy. Důvěra vyzývá člověka k tomu, abychom se napravili, abychom se sjednotili s tím, kdo nám tu důvěru poskytl.

Ježíš řekl: „Nech ji, uchovala to ke dni mého pohřbu!

Chudé máte vždycky s sebou, ale mne nemáte vždycky.”

Tady už Kristus sděluje svým učedníkům, že pro něho nastává čas opustit tento svět.

Velký zástup Židů se dověděl, že tam Ježíš je; a přišli nejen kvůli němu, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých.

To znamená, že to, že Kristus vzkřísil Lazara, se šířilo mezi Židy. A Kristus začíná být pro některé nebezpečný.

Proto se velekněží uradili, že zabijí i Lazara; neboť mnozí Židé kvůli němu odcházeli a věřili v Ježíše.

Vidíme, že i dobrá věc, jako je vzkříšení mrtvého, vyvolává v někom zlobu natolik, že je připraven zlikvidovat Spravedlivého.

Druhého dne se dovědělo mnoho poutníků, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma.

Vzali palmové ratolesti, šli ho uvítat a volali: „Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský.”

Kristus nejenom vchází do Jeruzaléma jako do posvátného města a tím se sjednocuje s židovstvím, ale taky alegoricky vchází do našeho srdce. Protože Strastný týden je čas, kdy se Kristus nejvíc přibližuje k nám lidem svým utrpením, dokonce smrtí a svým zázrakem vzkříšení z mrtvých. Proto dnešní evangelium taky musíme vztahovat k sobě. Já jsem jako ti lidé, kteří dnes vítají Krista a za několik dní budou křičet: „Na kříž s ním, na kříž s ním.” Tak i v našem životě jsou okamžiky, kdy se radujeme v Bohu, milujeme Ho, jsme připraveni udělat různé věci pro svého Krista. Ale bohužel uběhne málo času a jsme na straně těch, kdo volí ne Krista, ale Barabáše – vzbouřence a vraha. Svými hříchy posíláme Krista znovu a znovu na kříž.

Dav lidí, ovlivněných včerejším zázrakem vzkříšení Lazara, který dnes vítá: „Hosanna Synu Davidovu”, bude za pět dnů křičet: „Na kříž s ním, nemáme krále, jenom císaře, propusť nám Barabáše.”

Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno: Neboj se, dcero Siónská, hle, král tvůj přichází, sedě na oslátku.

Velká oslice symbolizuje starozákonní církev a malé oslátko novou, ještě nezrozenu Církev Kristovu, kterou naplní lid z jiných národů.

Jeho učedníci tomu v té chvíli neporozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tu se rozpomenuli, že to o něm bylo psáno a že se tak stalo.

Zástup, který s ním byl, když vyvolal Lazara z hrobu a vzkřísil ho z mrtvých, vydával o tom svědectví.

Proto ho také přišlo uvítat množství lidu, neboť slyšeli, že učinil toto znamení.

Dnešní evangelium nám vypráví nejen o vjezdu do Jeruzaléma, ale nabádá nás, že Kristus je připraven vejít do našeho srdce. Kristus vešel do pekla a osvícením svého božství ho zničil.

Dnes Kristus vchází do Jeruzaléma našeho srdce, aby ho svým božstvím vyléčil od hříchu. Jenom na nás záleží, uvítáme-li Ho tam, nebo Ho vyženeme svými hříchy na kříž. Kristus je připraven jít na dobrovolnou smrt pro naši spásu. On sám říká, že proto se narodil a proto přišel na tento svět – pro nás a pro naše spasení. Amen.

prot. Vasilij Čerepko